Úvodní stránka  »  Ze světa MMB

Ze světa MMB

23.05.2017

NĚCO JAKO ZEN

Minulý víkend se jela Jihlavská 24 hodinovka MTB. Nic mimořádného pro drtivou většinu světa , ale pro mě vrchol sezóny. Každý muž si potřebuje dokázat , že vydrží mnoho a tak i já jsem si to stanovil jako podmínku soužítí se svojí Radííí... Mužská ješitnost je totiž nedostižná... Ta si to odbyla před pár roky v Liberci a já přeci nemohu zůstat pozadu...
Takže páteční přesun naprosto v pohodě i po největším tankodromu na světě zvaném D1 a poklidná registrace v Jihlavě poblíž ZOO... Překvapením bylo , že z ničeho nic se objevil i matador Břéťa a registroval se do závodu... Večer tedy pohodovka s pizzou a taktická příprava na sobotní start...  Sobotní poledne už za šedivé oblohy odstartovalo celodenní martyrium a šli jsme na to... Upřímně řečeno , jsem čekal nějaký zádrhel , nebo komplikaci , ale nic nenastalo. Gary Fisher fungoval bez závad a okruh , který pořadatelé vybrali byl vyvážený , nebylo nouze o technické úseky a taky na kousky , kde si mohl člověk trochu odpočinout. Bavilo mě to a začal jsem kroužit okruh po okruhu. Břéťa chvíli řešil střílející řetěz , ale i to si časem sedlo a mohl v klidu dál najíždět kilometry. Já jsem chtěl jezdit nepřetržitě a to se mi i dařilo. Tento druh závodu je více o hlavě , než o nohách a tak každá maličkost může být důležitá , stejně jako momentální výkonnost. Kolem vás se míhají letící jezdci ve štafetách , pomalejší ženy , ale také borci , kteří to jeli přežít... Musíte si to v hlavě srovnat a jet dle svého plánu , a reagovat na momentální podmínky... Počasí se nad ránem trochu zhoršilo a začalo mrholit a tak jsem radši zalezl do stanu a trochu nabral síly.Také jsem trochu podcenil osvětlení a tak za deště a v noci to nebylo úplně košer.... Jet dalších několik hodin s mokrou... zadkem jsem neriskoval a tak jsem zalezl do spacáku a dal si chvíli pauzu...Spát se mi ani moc nechtělo , jako šichťák jsem zvyklý... Po dvou hodinách jsem zase už za ranního světla vyrazil a kochal se probouzející se přírodou... Prožíváte ráno spolu s lidmi a taky zvířaty , potkáváte zajíce , kosáky , kteří umí dělat brajgl , jako stádo prasat a třeba  zatoulanou kunu a nebo velkou myš , která Vám běží přes cestu... No a pak je najednou osm hodin a Vy počítáte , jak to asi dotáhnete do cíle. No a zde nastane další etapa Vaší mise... Po šestnácti hodinách začínáte závodit , chcete zaokrouhlit počet kol a najet co nejvíce a horečně počítáte , zda se do cílového času vejdete... Hlava už moc nestíhá , tak potřebujete pomoc zázemí , které se diví , že nespočítáte 30 + 40 , ale dál trpělivě plní bidony a dodává energy tyčinky a upřesňuje čas... Najednou je pět hodin na šest kol málo a jedete , jak o život... Také koncentrace vázne a tak každý trefený kámen , nebo neodskočená hrana může udělat konec nadějím... Je to hodně svazující a musíte se stále soustředit... Nakonec jsme ale vše zvládli a mohli jsme spolu s Břéťou protnout ve stanoveném čase cílovou pásku. Já jsem si splnil své předsevzetí a ještě něco navíc , najel jsem 30 kol , což je cca 264 km , Břéťa si dal trochu méně , neb  v noci spí , ale i tak klobouk dolů...
A závěr?
Celý závod jsem absolvoval bez křečí , kterých jsem se obával , technika byla bez problémů , Gary držel , jak za mlada a i ten krátký spánek znamenal ve finále sílu na závěrečný útok na tu třicítku... Vše do sebe zapadlo , jak mělo , vzácná chvíle synergie , která se děje jen vyjímečně a potřebné naladění lidí okolo znamenalo , že to nakonec vše skvěle dopadlo. Ale upřímně , stejně jako jsem řekl moderátorovi těsně po dojezdu : Bylo to dlouhé , byl to masakr  , bylo to krásné a bylo to naposled...    Nerozumím lidem , kteří tento druh závodu vyhledávají , jsem jinak vyladěn , ale jsem rád , že jsem si to zkusil... Pokud chcete Vy poodhalit svoje limity , tak si to dejte , ale tohle opravdu není šálek mé kávy...           Žijte blaze............       D 43
 

...zpět na všechny novinky